Jste si tedy svým postupem naprosto jist?
Konstrukce pana Vaněčka ve věci automatického vracení vyplacených 20 milionů Kč, které rozvíjel ve své odpovědi, vycházejí z naprosté právní neznalosti dané problematiky a vysvětluji je na jiném místě tohoto rozhovoru. V tomto bodě opět lže a navíc, to si mohu klidně dovolit konstatovat, plácá naprosté účelové nesmysly.
K jeho vývodům snad jen tolik. Ano, postup likvidace má být zcela opačný, co však dělat, když dostanete od svého předchůdce Potěmkinovu vesnici? Možnost provést rychlou likvidaci měl jako poslední právě pan Horký a jeho „řídící orgány“ z tehdejší koalice. V roce 2009 bylo možné podat rychlý návrh na exekuci Národní družstevní záložny, například přikázáním jejích pohledávek. Proč to neudělal? Proč byl nečinný magistrát, který se takto nestaral o svůj majetek? Proč činili tito skvělí politici, kterým se nelíbí, jak dělám svou práci, všechno pro to, aby nebylo možné likvidaci PBH dokončit? Vytvořením pohledávky města za PBH nejenže připravili PBH a tím i město o spousty peněz, ale navíc ukončení likvidace byťáku přímo znemožnili. Podnik, který má nevypořádané závazky, ze zákona zlikvidovat nejde! Ale oni dokonce přímo ohrozili jediná aktiva, která v PBH jsou, a to pohledávku za Národní družstevní záložnou!
Já veškeré kroky činím výhradně za tím účelem, abych maximalizoval takzvaný likvidační zůstatek. Na to, zda tento likvidační zůstatek patří státu, nebo městu, existují dva právní názory. Který z nich je správný, to nebude určovat ani Houška, ani Vaněček, ani Kindl, ale instituce k tomu určené podle zákonů tohoto státu.

Jiří Vaněček uváděl, že v PBH se roztáčí právnické taxametry. Co vy na to?
K právnickým taxametrům roztáčeným podle slov pana Vaněčka bych pouze podotkl, že účet bývalého likvidátora za právní a poradenské služby byl ve výši okolo dvou milionů korun. Můj nedosáhl ani deseti procent této částky. Připočteme-li k tomu 600 tisíc korun, které zaplatilo město doc.Kindlovi, ponechám na laskavém uvážení čtenáře, aby si udělal obrázek, jak kdo přistupuje a přistupoval k hospodaření PBH. Mé nepřímé nařčení z úmyslu připravit město o dvacet milionů a přesunout je do vlastní kapsy, či do kapsy svého právníka bych v jiné době řešil s pomocí dvou sekundantů. Chvíli jsem uvažoval i o výchovné mackovce, ale nakonec zvítězilo vědomí, že „nejsme jako oni“.
K tomu, abych své kroky obhájil, k tomu nepotřebuji rozjíždět nějaké mediální kampaně, k tomu lidem, kteří nemají jiné zájmy než zodpovědně spravovat svěřený městský majetek, stačí zdravý mozek, tužka a papír, možná kalkulačka…
Pro ty, kteří mají co skrývat nebo koho krýt, je každý podobný šťoura nebezpečný a je potřeba se ho zbavit, i za cenu nehorázných lží, vypouštěných z úst předsedy politické strany, která si činí nárok spoluvládnout tomuto městu.

Co si myslíte o konání policie v případě PBH?
Ocenil jsem, že se policie prostřednictvím své mluvčí ve vašem listě podělila o informaci, že se v souvislosti s (ne)prokázaným poskytováním poradenské činnosti byťáku firmou ARJ, s.r.o., nestal trestný čin. Mně, jako předkladateli trestního oznámení, to totiž zatím policie nesdělila. Trochu mi to připomíná devadesátá léta, kdy se konání důležitých valných hromad, na kterých došlo k vytunelování podniků, oznamovalo inzerátem v Annonci. To také bylo v souladu se zákonem. Jen doufám, že Krajský soud v Plzni, kde žalujeme náhradu škody, vyhodnotí předkládané důkazy poněkud pečlivěji.

Jak vidíte práci komunálních politiků ohledně PBH?
Můj předchůdce, pan doktor Horký, je velmi známým komunálním politikem ČSSD a svou práci odváděl opravdu skvěle. V souladu s politikou tehdejší magistrátní koalice ČSSD/ODS přispěl k převedení finančních prostředků PBH na město. Stalo se tak s právní pomocí jedné pražské advokátky, která mu doporučila souhlasit s právním rozborem, který si magistrát, přestože disponuje vlastním právním odborem, nechal vypracovat za 600 tisíc korun +DPH docentem Kindlem, známým z kauzy plzeňských práv. Tento rozbor ve zkratce říká, že domy prodané městu byťákem mezi léty 1994 až 99 byly od konce 2. světové války historickým majetkem města, tedy že město zaplatilo byťáku za něco, co už mu dávno patřilo. Tím se vytvořila vůči byťáku pohledávka města ve výši přes 41 milionů. Pan Horký, přestože měl v té době na kontech přibližně 24 milionů, uzavřel s městem dohodu o narovnání a dohodu o započtení vzájemných pohledávek a závazků. Důsledkem těchto dohod bylo, že se z účtů PBH poslalo na město přes dvacet milionů, smazal se třímilionový dluh města vůči podniku za pozdě zaplacenou kupní cenu ze jeden dům v centru města a PBH zůstal ještě městu dlužen téměř 19 milionů.
A tím se dostáváme k jádru problému. Nejenže tato konstrukce stála město a byťák na odměnách právníkům téměř 1,3 milionu, nejenže město díky ní zaplatilo ze 41 milionů o 1,6 milionu víc státu na daních, než muselo, ale tato transakce je navíc právně zcela pochybná. Oba právní experti zcela pominuli fakt, že o platnosti či neplatnosti prodeje předmětných domů z PBH na město již rozhodl pravomocným rozsudkem soud. V tomto rozsudku se říká, že kupní smlouva je zcela v pořádku a že město je povinno PBH zaplatit. Tyto domy, konfiskáty po Němcích, vlastně původně hlavně židovské majetky, jejichž majitelé zahynuli v koncentračních táborech, totiž přešly do PBH jako státní majetek a státním majetkem byly i v době, kdy je PBH prodal městu.
O tom, že si předchozí koalice chtěla na prostředky PBH takzvaně sáhnout, ale nebyla si jistá v kramflecích, svědčí i to, že se tehdejší primátor Hauptmann dotázal dopisem ministra financí Janoty, zda je majetek PBH majetkem města, nebo státu. Dostalo se mu jasné odpovědi, že státu. Přesto došlo k výše zmíněné finanční transakci, vycházející z tvrzení, že prostředky v PBH patří městu.
Další zajímavou skutečností je to, že pohledávku, která takto městu vůči PBH vznikla, se pokusil začátkem letošního roku odkoupit jakýsi spekulant za zhruba jeden milion korun. Pozorovatel neznalý věci si musí položit otázku: „Proč by někdo chtěl koupit pohledávku vůči podniku, ve kterém už nic není?” Ale ono je! PBH má totiž pravomocným rozsudkem soudu přiznaný platební rozkaz na Národní družstevní záložnu na 145 milionů korun plus příslušenství. Tento dluh se pan doktor Horký, a nikdo z politiků tehdejší koalice, po celou dobu, kdy byl ve funkci, ani nepokusil vymáhat. Proč? Byli tak laxní, tak neprofesionální? Platí jednoduchá rovnice: ten, kdo ovládá PBH, ten ovládá i tuto více než stamilionovou pohledávku. V době nástupu pana doktora Horkého PBH nikomu nic nedlužil, nebylo jej tedy možné nijak spekulativně ovládnout. Po vytvoření pohledávky města se ale situace otočila o 180°.
Teď už se zbývá pouze zeptat politiků tehdejší koalice na důvody, proč začátkem tohoto roku tak vřele doporučovali jimi instalovaní úředníci příslušných magistrátních odborů prodej této s největší pravděpodobností protiprávně vytvořené pohledávky onomu tajemnému, jedinému zájemci. Nové vedení města však projevilo mnohem více zodpovědnosti a prodej neschválilo.