Parlamentní listy.cz -
Zcela
kuriózní případ musí nyní řešit vedení karlovarského magistrátu.
Zvonkohry, umístěné na pěší zóně, nazvané Stará Louka, které nutí
kolemjdoucí k dovádění od rána do noci, přivádí k šílenství personál
okolních obchodů, restaurací a hotelů a především zde ubytované hosty.
Ti jsou nuceni nezřídka hotel opustit a ubytovat se jinde.
Danajský dar zdědilo současné vedení Karlových Varů po svých
předchůdcích, kteří vskutku velkoryse stavěli a rekonstruovali, co se
dá, a půvabné lázeňské město
postupně začali měnit ve vybetonovanou metropoli. Tzv. revitalizace
postihla i tradiční slavnou ulici Stará Louka, vedoucí od Puppu k Tržní
kolonádě. Někdejší idylická promenáda, zachycená na stovkách dobových
snímků, byla přetvořena ve vydlážděný, neosobně působící bulvár, z něhož
zmizely pověstné rododendrony a intimní zákoutí, kde rozhodně stálo za
to posedět
Studeně působící korzo proto mělo polidštit několik prvků, mimo jiné
zvonkohry. Kdo však očekával, že po vzoru feng- šuej budou něžně cinkat
ve větru, mýlil se. Karlovarskou zvonkohru totiž tvoří dva čtverce,
zalité do betonu, vydávající různé tóny pouze, když na nich někdo skáče.
Tímto způsobem vznikla až nečekaná atrakce, na níž řádí kolemjdoucí od
rána do večera. A pro okolní zaměstnance obchodů a hotelů, či pro
hotelové hosty, které budí, se stala nesnesitelným a nenáviděným
zařízením.
Kam s předraženou hračkou?
Parlamentní Listy proto zajímalo, jak
se k vážnému problému staví současné vedení, které má nyní nepříjemnou
hračku na starosti, a především, co s ní podnikne.
Odpověděl nám první náměstek primátora Jiří Kotek (ALTERNATIVA), který
má městské komunikace ve své kompetenci: „Novou kuriozitu - zvonkohru na
Staré Louce - objednalo předchozí vedení města v rámci její
rekonstrukce. Prakticky od prvního dne si na ni velmi intenzivně stěžují
ubytovaní hosté i obyvatelé přilehlého okolí. Nelze se divit, že se
jim nelíbí, když se podroušení opozdilci třeba ve dvě hodiny po půlnoci
vrhnou na zvonkohru a dupou do noci své opilé rytmy. To chápu jako
neudržitelné. Předraženou, a jak je vidno nedomyšlenou hračku, musíme
nějak zkrotit. Dostali jsme již nabídku za půl milionu korun na výrobu
elektronického omezovače zvonkohry, který by zvonkohru vypínal. To jsme
při milionové hodnotě vlastní zvonkohry odmítli a k výrobě jsme zadali
jednoduchý kryt, jimž by se toto luxusní zařízení na noc přikrývalo, aby
dále nerušilo obyvatele a hosty. Provoz by měla na starosti
pravděpodobně městská policie v rámci objížděk ve městě. Obávám se však,
že to bude nedostatečné, ale s kolegy jsem se shodli na jakési
„zkušební době", po které se rozhodne o zachování či demontáži
zvonkohry. Osobně se přikláním k řešení, aby se přemístila do nějakého
vhodnějšího místa, například do sportovního areálu na Rolavu, kde ji
děti z města využijí více a nikoho zde snad nebude rušit."
Časovaná bomba?
Zajímal nás také názor, jak náměstek hodnotí samotnou rekonstrukci této
pěší zóny a náklady na ni, dosahující 120 milionů korun. K samotné
rekonstrukci Staré Louky si náměstek Kotek povzdechl: „Škoda, že se
rekonstrukce nerealizovala podle našich zásad na zadávání veřejných
zakázek, kdy dosahujeme úspor až 40%. To jsme mohli opravit oba břehy
Teplé."
Dodejme, že rekonstrukce se nelíbí také staromilcům a mezi odborníky se
navíc hovoří o její sporné kvalitě. Časovanou bombou tak není zdaleka
jen zvonkohra, ale i způsob provedení s ohledem na perspektivu oprav
inženýrských sítí.
Jen tak mimochodem, dámy, které se chtějí promenovat po novém korzu v
lodičkách, musí počítat s tím, že jim podpatek navždy uvízne mezi
dlažebními kvádry.