... HURÁ, SLÁVA, BOMBA! Jsme svobodní! ... letošní veřejnou vzpomínku a oslavu věnuji poklidnému zapálení svíčky, jako každý rok. Letos, oproti minulým rokům neorganizuji žádné ohlášené shromáždění, ani pódium. Jen prostou vzpomínku s textem, který si přečte jen ten, kdo bude chtít ...

U Pošty se spontánně sešlo asi 40 občanů, zastupitelů a dva psi ... zapálili svíčky ... vzájemně v hloučcích si popovídali ... přečetl se vystavený text ... asi po půlhodině se stejně spontánně občané rozcházeli ... jiní přicházeli ... ale hlavně kolem jen procházeli ...



17.listopad = SVÁTEK NÁRODNÍ HRDOSTI

Gratuluji nám všem, včetně sebe, k obrovskému svátku demokracie – podařilo se vysmeknout z totality, která znásilnila naše prarodiče a pak cloumala nitěmi, na kterých vodila životem naše rodiče, posléze nás. BOMBA-HURÁ-SLÁVA! Skutečně jsme svobodní, protože si můžeme dělat, opravdu co chceme. Je to jen a jen na naší volbě!

To v čem žijeme je náš svět, také můj. Mohli jsme si zvolit stranické loutky na nitích zlodějských V.I.P. mafií a navíc je udržet 20 let u moci … a tak jsme toho využili. Tyto vzájemně prorostlé mafie rozkradly všechno, co přežilo totalitu. Navíc nám přebarvily naše klece patinou konzumu a peněz, jako jedinými hodnotami.

Dále už se rozcházíme – já jsem je nevolil. A také je už dobrých 15 let u moci nechci. Zvolil jsem si sebezničující cestu života ve stresu, v jejich nenávisti a průběžných odplatách těch, o kterých mluvím. Pokládám to za čestnější a smyslupnější, než s nimi splynout, případně s těmi „slušnými“, kteří jim donekonečna lezou do zadku.

Těch 22 let mi ukázalo dvě strany mince.

Na jedné straně pravdu a lásku. Ta je kdesi vysoko nad mraky nebo lépe, hluboko v nás. Nad mraky marasmu a spálenišť, které zbyly po totalitě – nebo lépe, v nás, zarostlé ve špeku genetické zátěže.

Druhou stranu vidíme každodenně v zrcadle. Je to krutý pohled na naší malost a zaprodanost duší.

… ale přesto všechno rozčarování, jsme svobodní!

Můžeme se sami rozhodnout, jak budeme žít, máme právo pro svou volbu a sílu to prosadit. Každý tu svou!

Jenom pozor, abychom svým malomyslným a zaprodaným přičiněním, tady nenachystali našim novým dětem, dětem revoluce, podmínky pro život ………. na hovno!

17.listopad 2011; Jiří Kotek